Ukrajina - cestou necestou: II. Cesta

Je 27. 8. 2017. Právě jsem se probudila do nedělního rána. Konečně jsme tady. Přijeli jsme včera večer, no spíš v noci, po dlouhé cestě. 

Cca 1 200 km, rozdělených na dva dny. Dodávka s károu, rychlostní průměr na Slovensku 80 km/h, na Ukrajině asi 40 km/h.

Původně jsem si myslela, že tato kapitola bude obsahovat asi tak 3 věty: Cesta byla dlouhá, rozbitá, bylo horko. Stáli jsme na hranicích. Projeli jsme přes Užhorod, Mukachevo, Chust, Jasinje až do Mykulychyna. Ale to bychom to nebyli my, aby naše výprava neměla nějaké "ALE".

Někteří známí mně podezřívají, že si ty historky vymýšlíme, abychom měli o čem vyprávět. Opravdu si nic nic nevymýšlíme a všechno se nám skutečně stalo.

První komplikace nastaly na Slovensko-Ukrajinských hranicích. Tam jsou komplikace vždycky, ani si je nemusíme přivolávat např. tím, že jedna posádka auta má na káře dvě motorky, ale jen jednoho motorkáře a na hranice dorazí o dvě hodiny dřív než druhá posádka, která má na palubě majitele od té plonkové motorky. 

Původně jsme si nemysleli, že by to mohl být vážnější problém. Majitelem té jedné je Honza - řidič a od té druhé má veškerou dokumentaci, včetně ofoceného velkého TP a plné moci v češtině a angličtině s kulatými policejními razítky.  Před 6ti lety, když kluci jeli naposledy to na půjčenou káru stačilo. Ovšem ukrajinská byrokracie pokročila a tentokrát chtěli doklad v ukrajinštině a notářsky ověřený!! Jako to si dělají pr..l?

Velmi je však překvapilo, že cca po 2 hodinách, kdy nechali stát auto se dvěma malými dětmi v celním pásmu mezi ukrajinskou a slovenskou hranicí na slunci, dorazil majitel té problematické motorky osobně. Sice ještě chvíli prudili, ale v podstatě už neměli důvod a tak je museli pustit.

Jenom Michal teď pro změnu čekal na ukrajinské straně na nás, než se s autem a károu probijeme přes hraniční kontrolu my. 

Obligátní 2,5 hodiny a to si myslím, že šlo všechno hladce. Jo, zkoušel na nás Ukrajinec při pasové kontrole, že jsme mu nedali techničák od káry, ale to tedy ne. Naštvaně jme na něj s manželem česky spustili, že jsme mu ho dali a že se tedy vrátíme k předchozí kontrole, jestli ho tam náhodou nemají a ejhle najednou se objevil založený v cestovním pase. No jasně, chtěl úplatek. No na úplatky nebyla ta správná nálada. 

Takže hurá!! jsme za hranicemi. Naložili jsme hladového a upečeného Michala, bylo asi 30°C ve stínu, a pokračovali dál.

Je nám všem jasné, že ta horší část cesty nás teprve čeká. Kvalita silnic na Ukrajině není nic moc. 

To jsme ještě netušili, že nás čeká další překvapení

Za chvíli volá Honza, který má před námi asi 2 hodiny náskok, že ho v městečku Peremychyn kontrolovali policajti a nevrátili mu techničák od auta. A že to zjistili až teď. Výborně!! Že budeme mít lingvistické cvičení z ruštiny takhle brzy, to jsme opravdu nečekali. Hlavně jsme si říkali, kde asi tak ty policajty budeme po dvou hodinách hledat? 

Sama jsem tomu nevěřila, ale byli tam. Asi je to dobré místo na dávání pokut. Taková jistota.

Původně jsem sice zastavila jiné policejní auto, které náhodou jelo okolo a česko-rusko-anglicky se jim snažila vysvětlit situaci. Kupodivu pochopili a odkázali nás na nedaleko stojící posádku  To byli oni.

Opět jsem zkusila angličtinu (ne, že bych ji nějak zvlášť ovládala, ale přece jenom v ní mám větší praxi než v ruštině :-) ) No nic, tak "po rusky".

"...ano, čech s Passatem tady jel, ano zastavili jsme ho, ano nezastavil na stopce, v autě s ním jela ukrajinka a řvaly jim tam děti. Doklady?? Ty nám vůbec nedali do ruky, techničák jsme nechtěli a pokutu odpustili. Paní se s námi "trochu" dohadovala" ("trochu", jak znám Ivannku, sprdla je na dvě doby). 

" Jé, vy jste tak hodní!! No,ale přece jen se podívejte, jestli náhodou ten doklad nemáte? "

" No, tak my se ještě podíváme do auta a pod sedačky "

...10 minut hledání, už jsme skoro odcházeli. Jéje, techničák se náhle našel!!

Zase děkování, ..." vy jste vážně dobří, moc, moc Vám děkujeme!! Hmm, to by asi chtělo nějaký "padarok" Chcete pivo?? "

" Pivo ne, děngi!!"

Vláďa běží do našeho auta a nese dvě policejní nášivky, zatím jim vysvětluji, že je jejich český kolega. Mezi nášivkami je založeno 5€, tak aby je viděli.

Jako popravdě nechápu, jak to udělal, ale hoši dostali dvě nášivky na památku a 5€ zůstalo Vláďovi v ruce. Asi se divili i policajti. No nemají si s námi zahrávat.

Ale máme Honzův techničák, a to je hlavní!!!

A pak už jenom úmorná a drncavá cesta přes ukrajinská městečka a vesnice. Potkávali jsme plno krásných kostelů se zlatými báněmi, honosná sídla zbohatlíků co vypadají jako malé zámky a dřevěné chalupy tech ostatních.

Celou cestu jsem musela porovnávat a bilancovat, zda mi to tady víc připomíná Vietnam nebo Madagaskar. Asi kousek od všeho. Jen na tom Madagaskaru byla ta silnice ještě víc rozbitá, lidi chudší a okolo cesty běhalo víc dobytka.

Pár fotek jsem pořídila za jízdy, Vláďa se snažil co nejdříve dojet do cíle a na nějaké zastavování a rozhlížení nebyl čas. Prý si to ještě užiju dosyta!!