Ukrajina cestou necestou: VII. Bukovel

Včera byl odpočinkový den. Všechny členy naší výpravy bolí po výšlapu na Hoverlu různé části těla, především nohy a tak jsme dopoledne doplnili zásoby v supermarketu DIM v Deljatynu 

a po obědě udělali autovýlet do lyžařského střediska Bukovel.

Z naší základny v Mykulychinu je to asi 40 km, po krásné nové asfaltce. Je vidět, že zájem státu natáhnout sem co nejvíce turistů je myšlen opravdu vážně. 

Samotné městečko se skládá ze směsice hotelů, hotýlků, penzionů, půjčoven, restaurací a barů. Jsou zde vybudována dvě obrovská patrová parkoviště a pokud si člověk odmyslí azbuku, tak si může připadat jako v rakouských či italských Alpách. V zimě tu musí být obrovský šrumec.

Jenomže při pohledu na okolní svahy se nabízí myšlenka, kam všichni ti ubytovaní půjdou lyžovat. Středisko sice hlásá 65 km sjezdovek, ale při pohledu na lanovky si neumím představit, jak se ty masy lidí budou přesouvat. Lanovky nejsou právě technicky na výši. Srovnala bych je s Krkonoši před 20ti lety. A ta dvojsedačka, co jsme se na ní vezli my na vyhlídku nad areál, je tipuju, tak z roku 1970. Na té se ještě určitě vozili soudruzi z Kremlu.

Další kolaps pravděpodobně nastává při příjezdu a odjezdu turistů. Do areálu vedou dvě silnice.Jedna, ta horší a užší, něco jako naše silnice III.třídy, vede od Mukačeva a druhá ta novější, ale o nic moc širší od Ivano-Frankovska, ta je jako naše silnice II. třídy. 

Nedělám si ani velké iluze o likvidaci odpadů a o nějaké centrální kanalizaci asi nemůže být ani řeč. Jak to tady řeší netuším. Když jsme se rozhlíželi z horní stanice lanovky (Bukovel 1 129 m.n.m.) bylo vidět, že další a další ubytovací kapacity přibývají.a jistě ještě přibývat budou. Vlastnit tady pozemek je zlatý důl.

Vypadá to, že se Bukovel snaží oslovit i letní turisty. Vybudovali zde jezero, ve kterém se člověk může vykoupat a nebo si půjčit šlapadlo a projet se po něm. Lákají turisty na adrenalinové trasy a jsou tu různé půjčovny. Od čtyřkolek po velké offroady s řidičem či bez. Celkem by mně zajímalo v jaké úrovni se pohybují ceny skipasů a ubytování. Zkusím prozkoumat nějaké www stránky.

Večerní chytání blech

O tomto jsem původně vůbec nechtěla psát, ale byla jsem k tomu téměř přinucena. 

Od začátku našeho pobytu tady v homestay u Nataši, se u mužských členů výpravy, Vládi a Michala, objevovaly na nohou štípance. Já jsem jedubaba, mně nic dobrovolně nekousne. Trochu jsem je strašila, že to je od štěnic, ale předevčírem večer byly objeveny dvě blechy. Není celkem divu, paní domácí má tři psy a po motorce a čtyřkolce se válejí dvě kočky. 

Včera večer při vodce byl zahájen lov blech. Dvě byly postupně odchyceny a posléze umístěny do panáka vodky. (V tu chvíli jiná tekutina po ruce nebyla a svůj čaj jsem odmítla zapůjčit).

Trpaslík umí dobře plavat, ale nevydrží. Blecha plavat moc neumí, ale vydrží poměrně dlouho. Nicméně, utopit se ve vodce, je myslím dobrá smrt pro ukrajinskou blechu, mnohý místní mužik by jí záviděl..

Kluci doufají, že to jsou všechny nevítané návštěvníce a já doufám s nimi. Co kdyby náhodou některá chtěla ochutnat taky mně :-).